Jdi na obsah Jdi na menu
 


Zpravodaj klubu 2007

13. 12. 2007

ZPRAVODAJ    2007

klubu  pěstitelů citrusových a jiných užitkových tropických a subtropických rostlin v Brně      

Vydává  klub citrusářů v Brně pro vnitřní potřebu členů,

vydáno v prosinci 2006       

                                              

Vstupujeme do 32. roku trvání naší organizované citrusářské činnosti v Brně a blízkém okolí a tak, jak jsme psali v loňském zpravodaji, tak i nyní vstupujeme s nadšením, s velkými plány,  odhodláním  a vírou v další úspěchy pokračovatelů  našeho ušlechtilého  díla.                              

                                              

Na úvod  několik slov předsedy klubu.                   

Vážení přátelé, v uplynulém roce  se podařilo připravit  a zásluhou mnoha členů i realizovat  řadu akcí. Mnoho členů naší citrusářské organizace obětovalo svůj čas a finanční prostředky, abychom se mohli zúčastnit zájezdů nebo odborných přednášek či výstav. Poděkování patří i Vám, kteří jste se  podíleli na organizaci akcí, v době kdy Vám zdraví nepřálo nebo jste řešili  různé rodinné  či profesní  a životní problémy  .                           

Některé akce patřily z Vašeho  pohledu  mezi  ty výborné, jiné mohly mít  různé nedostatky.

Snahou členů výboru bylo  zajistit  v  rámci možností  co  nejvyšší  úroveň. Ne  vždy  se  dílo podaří, protože jsou věci, které lze těžko předvídat . Jako  příklad  uvádím  těžký  úraz  pana Maděryče , který se stal těsně před jeho přednáškou a v důsledku toho jsme museli na říjnové schůzi improvizovat .

Vysokou úroveň měly zájezdy. Zásluhou našich členů pana Čapka a především ing.Veselého jsme mohli navštívit zahradnictví v Rakousku : Sylvia Tunkel, Il Giardino, Starkl a jiné.

Další náš zájezd vedl tradičně do Moravce. Nejdříve jsme si prohlédli skleník našeho člena pana  Sojky v Brně, pak prohlédli v Měříně skleník pana Koldy a nakonec jsme po prohlídce rozsáhlé  sbírky Petra  Broži využili jeho pohostinosti .

V roce 2006 se nám na pět členských schůzí podařilo zajistit odborné přednášky spojené  s videoprojekcí. Vysokou úroveň měla přednáška o pěstování Diospyros kaki v Jižní Koreji .

Při přednášce o pěstování rostlin ve Vietnamu jsme se museli spokojit s  diapositivy.

Pravidelně se konal diskusní klub vždy začátkem každého měsíce ve Středisku volného času v Lužánkách. Zde si vyměňujeme zkušenosti  i rostliny. Po diskusním klubu se konaly schůze výboru.

Za zdařilou a velmi  zajímavou akci lze považovat jarní burzu rostlin spojenou s roubováním citrusů. Této akce se zúčastnilo  cca 80 návštěvníků. V  listopadu  2006  jsme uspořádali  úspěšnou a hojně navštívenou výstavu v galerii Lužánky.

Závěrem  bych chtěl  popřát  do  Nového roku všem,  členům  spolku  a příznivcům  citrusářského hnutí, pevné zdraví a hodně pěstitelských úspěchů .                   

    Jiří Trávníček - předseda                                                                                            

                                                                                                                                                                                         

                PROGRAM NA ROK 2007                                                                                                                                                 

Diskusní klub :8.1. , 5.2. , 5.3. , 2.4. , 7.5. , 4.6. , 3.9. ,       1.10. , 5.11. , 3.12.                                                                                                                        

vždy v 15,00 - 17,00 ve Středisku volného času - Lužánky,                             

  Lidická 50 , Brno - skleník č.2                             

                                                                                         

Členská schůze :                10.2. , 14.4. , 9.6. , 6.10. , 8.12.       

 

v přednáškové  síni I. Chirurgické kliniky Nemocnice    U sv. Anny, budova M1

V 8,00 - 9,00 hod je burza rostlin                

 Od 9,00 do 11,00 členská schůze s odbornou přednáškou                                                                                                                      

                                                                                                                            

 

                                                             

                Trocha historie  nikoho nezabije

 

Na výborové schůzi Citrusáři Brno  bylo před vydáním tohoto zpravodaje  domluveno, že pro osvěžení paměti starších pěstitelů a pro informovanost nových, začínajících pěstitelů, by bylo vhodné  napsat tento článek.                                       

 

V naší  zemi  byli průkopníky  pěstování citrusových a subtropických i tropických rostlin naše šlechtické rody. Jejich příslušníci jezdili  do jižních zemí za zábavou, ozdravnou  rekreací a  mnozí  se  vraceli s rostlinami a doma budovali  oranžérie  při  svých hradech a zámcích. Jejich služebnictvo (hlavně zahradníci) se zase postaralo, aby  namnožené rostliny se dostaly blíže k ostatním lidem. Pěstování citrusů  bylo velice individuální  a  o  mnoha pěstitelích se dodnes nic  neví - prostě nejsou známí, protože informovanost byla minimální, i když existují rostliny, které se honosí označením " Bydžovský ", "Lednický", "Prostějovský"   atd.

                              

Pro rozvoj naší specializace pravděpodobně nejvíce udělali ing František Pospíšil a ing Bohumil Jaša, kteří v roce 1948 napsali knihu Subtropy za oknem, a  inspektor  Jirásek  napsal další  knihu Pěstování  jižních plodin na Moravě. Tyto  knihy nastartovaly zvýšený zájem o pěstování  užitkových  subtropických rostlin u nás. Dalšími  autory, kteří v tisku a odborných časopisech popularizovali pěstování citrusů a  subtropických rostlin,  byl  profesor  Vladimír  Truhlář, Alena Rozinková, Hlava, Hrachová, prof. Valíček a mnoho dalších. Po  únoru 1948 došlo ke zrušení Svazu zahrádkářů a  díky odborům, které tuto činnost zaštítily, nebylo  pěstitelské úsilí  udušeno. Postupně se podařilo vsunout tento obor  i  do  výuky, a tak nakonec ing František Pospíšil                a ing Bohumil Jaša  v roce 1957 napsali skripta  - učební text vysokých škol při Vysoké škole zemědělské v Brně, fakultě agronomické s názvem Pěstování subtropických ovocných dřevin v obytných místnostech. Mnoho skript se nedostalo  do rukou studentů a stalo se metodickou příručkou amatérů, prvních průkopníků naší specializace.                                                                      

V roce 1961 na Vysoké škole zemědělské v Praze  byla zřízena nová katedra světového zemědělství a lesnictví, která se v r. 1969 změnila na Institut tropického a  subtropického zemědělství.                                                        

 

Z našeho středu je nejznámější  Karel Buďárek. Ten v roce 1949 zasázel semínka pomeranče do květináče s pelargóniemi a tento počin  byl počátkem jeho celoživotního koníčka. Při návštěvě  Lednice navštívil  pracoviště  genetické laboratoře, kde se seznámil s ing. F. Pospíšilem  a výsledkem  tohoto setkání byla smluvně uzavřená dohoda dne 28. dubna 1960 o pokusnické spolupráci vč.  zapůjčení 6 rostlin k odzkoušení.                      

V  letech 1972 - 1973  byla  snaha  převést  pozornost lidí  ke koníčkům, a tak v  mediích  byla věnována velká publicita  i pěstování citrusů.V časopisu Zahrádkář 2 / 1973 prof. Truhlář vyzval čtenáře k založení specializovaných organizací a k zaslání přihlášek na Svaz zahrádkářů. A protože zájemců bylo  hodně, tak pod hlavičkou svazu byly ustaveny specializované organizace. V roce 1974 již bylo v brněnské lokalitě více zájemců o pěstování citrusů a tak K. Buďárek, bratři Alois  a Antonín Dobešovi, Oldřich Čapek, Holčapek, Koudelka, Hrubá, Koza, Kunovský, Janoušek, Piler, Urbánek, Pekař, Petrla, Žatek zakládají v Brně 27.4.1974 specializovanou  organizaci pěstitelů citrusů a subtropických rostlin. Karel Buďárek byl zvolen  prvním předsedou a funkci vykonával po dobu šesti let. Po K. Buďárkovi byl zvolen  a byl  také nejdelší dobu ve  funkci  předsedy  Antonín  Dobeš z Drysic, po něm Šebesta ze Šlapanic, Pokorný, Oldřich Čapek, Stanislav Šebesta z Brna, doc.Milan Jirmář a stávající ing. Jiří Trávníček. V době 10. výročí v roce 1984 měl klub již 150 členů  a uspořádal  první výstavu, a pak každým druhým rokem  opakoval výstavy.                K oživení  přispěl  velmi záslužně přítel  Ivan Kunovský z  Brna, který vydal  první  zpravodaj ZO ČZS s pěstiteli citrusových rostlin v Pardubicích v březnu 1981 po zániku  pražského Zpravodaje (Pražská organizace byla první v republice, brněnská byla až druhá) . Od roku 1982 začal vycházet cyklostylový časopis Citrusář pro vnitřní potřebu brněnské organizace v počtu  4 čísel ročně. Citrusář jako zpravodaj byl  zdrojem poučení  a  udržoval dobrou  amatérskou úroveň i díky obětavosti redaktorů – Kunovský, Holub , Hrubá, Čapek a mnoha dalších.                                   

 

Příchodem přítele Jiřího Šamly začátkem roku 1986 došlo k výraznému zlomu v organizaci. Citrusář změnil tvář, místo A4 cyklostylu  začal dubnem 1986 vycházet 28 stránkový časopis formátu A5  - Zpravodaj tištěný v tiskárně a distribuovaný do organizací v republice do Čech, Moravy a Slezska a na  Slovensko, který zajistil  nárůst  členské  základny  v  tehdy existující celé federaci. Celostátní časopis se stal sjednocujícím  citrusářským periodikem a informátorem s narůstajícím počtem výtisků (v době nejvyšší kulminace cca 10000 ks výtisků). Jiří Šamla věnoval značné úsilí  rozšiřování počtu organizací a kroužků, zvyšování naší odbornosti po celé federaci a skrytě pilně shromažďoval materiály pro vydání citrusářské encyklopedie. Říkával: „Při mém stáří mám málo času na to, abych lenošil, a když chci toho ještě moc vykonat, tak musím pracovat s dvojnásobným úsilím!"                                                

K maximálnímu  rozkvětu  brněnské organizace  dochází  v  roce 1988, kdy jsme měli ke dni 19.12.1988 již  557 členů a na prosincovou schůzi přišlo 650 lidí. Sametovou revolucí spolu s dovozem  jižního ovoce  došlo změnou  politických a sociálních poměrů   ke  značnému  odlivu  lidí  z členské základny  ve všech citrusářských organizacích v republice (nejzdatnější se věnovali politice a podnikání a ti méně zdatnější museli napnout                síly  při shánění zaměstnání a peněz  na obživu).                              

 

Vydáním třetího čísla Citrusáře  v  roce 1990 odchází Jiří Šamla z redakce a věnuje se vlastní podnikatelské činnosti a vydává své citrusářské publikace.            

V roce 1990  Citrusářův rok  - rady pro začátečníky, v roce 1991 Citrusy A - Z   a to I. A II. díl.                         

V roce 1993 vydává Subtropy A -1. díl pěstitelské praktikum a v roce 1994 vydává Subtropy B -2. díl  pěstitelského praktika  s radami pro pěstování subtropických a tropických  rostlin. Po Jiřím Šamlovi se pokusil udržet časopis v chodu redaktor Býček Milan (který byl před tím jeho zástupcem) a to se mu podařilo číslem 4/1990 a čísly 1,2,3 /1991.  

Rozhodnutím  předsednictva  Specializace  byl  časopis z  Brna předán  do  Nového Jičína. Veškerý připravený materiál na poslední číslo 4/1991  byl tam  předán a tím začal konec vydávání časopisu. Po  dvou a půlleté pauze v únoru 1994 vychází  znovu Citrusář. Zde prof. František Pospíšil upozornil, že  hnutí již po druhé  začíná znovu. U této obnovené práce již zase stál kádr  spolehlivých  funkcionářů, kteří  tvořili pilíř hnutí. Nemoc a úmrtí Jiřího Šamly  dne 14.5.1994 zasadilo hnutí velkou ránu, jeho odchodem vznikla nenahraditelná ztráta pro celé hnutí. Jeho organizátorské citrusářské nadšení bylo strhující a málokdo stačil jeho tempu

V  roce 1995 a 1996 vycházel Citrusář  jen  díky iniciativě Berounské organizace a pak zase        bylo  mrtvo. Hnutí  bez Citrusáře – zpravodaje, informátora a koordinátora  začalo skomírat. A tak jsme všichni byli rádi, že  se  vydávání  Citrusáře  v  letech 2001 až  2005 ujali pražští citrusáři. Jejich časopis Citrusy a jiné subtropické rostliny vydávaný ing. Matějkou s redakční radou ve složení Matějka, Svítek, Faltýnek i přes vysokou kvalitu  nepřežil ekonomické tlaky a zanikl tak jako jiné časopisy (např. Živa, Zahrádky a zahrady  při OV ČZS Brno - venkov).

V této chvíli je hnutí zase bez časopisu, který by byl celostátně distribuován a napomáhal tak rozvoji  naší specializace.                                          

Pro vážné pěstitele vyšla v roce 2005 publikace Přehled světových druhů a odrůd rodu Citrus, která  popisuje více nežli 3500 druhů a odrůd včetně synonym (360 str.,120 foto).                                         

Literaturu uvádím  záměrně, aby se zvětšila informovanost pěstitelů a vedla je k samostudiu.  

V  dnešní  době  pěstování  rostlin naší specializace není již motivováno samozásobitelstvím, jako tomu bylo v minulé době. Nyní  si již těžko dovedeme představit bytový interiér v moderních novostavbách, rodinných domcích či na pracovištích bez svěží zeleně. A mnoho lidí chce mít kromě krásy také i užitek a  proto, kdo  jednou  ochutnal své první výpěstky, pěstuje dál . Kvetoucí  a  silně aromatické květy citrusů i jejich plody okouzlí každého. A proto se nebojíme, že by zanikla naše specializace v naší vlasti.              

V této obě  čekáme na novou vlnu organizačně schopných citrusářů, kteří i v nových podmínkách zajistí pokračování naší specializace a upevní hnutí. Omlouvám se závěrem všem které jsem  opomněl uvést. Věřte, že jsem se snažil osvětlit mnohé již zapomenuté .           

                                                                                            

                                      Pěstujeme  jižní ovoce          

        

Každý se musí sám rozhodnout,  co hodlá pěstovat, a také musí vědět, jaké požadavky  tyto rostliny budou mít. Nejjednodušší je začít granátovým jablkem, fíkovníky, psidii cattleanum, fejchoou, mučenkami  a citrusy.                 

V rámci omezeného prostoru se pokusíme  ve zkratce tato témata probrat. Bližší viz  Zpravodaj 2005, kde byly popsány rostlinné pochutiny a simulanty - čajovník, kávovník, cesmína kakaovník, quarana, kola, kata, piper a vitis.                                                                                               

Granátové jablko                                     

 

Původně se jednalo o  rostlinu  z indoevropských zemí , které byly  dovezeny do Afriky a do jižních zemí okolo Středozemního moře. Tyto rostliny  snesou sucho i drsné klima (vyskytovaly se i v Himálaji)  a v době vegetačního klidu snesou na chráněném stanovišti mínus 15 stupňů Celsia. Dle pěstitele  vytváří stromek nebo keř  o výšce 2 až 5 m. Na větvičkách vyrůstají opadavé, lesklé, protáhle kopinaté 3 až 8 cm dlouhé  listy. Květy  jsou jednotlivé nebo  ve svazečcích po dvou až třech, kalich květu je masitý a vytrvalý. Uvnitř v kruhu je asi 20 tyčinek a dokola je  5 až 8 granátově křiklavě červených  korunních plátků.V našich  podmínkách pěstujeme zakrslou formu  granátového jablka  Punica granatum  - „Nana“. Rostlina je zdobná, užitková, dá se vypěstovat  i v hrnkové kultuře. Ve volné půdě se dá u nás pěstovat v chladném skleníku. Na půdu není náročná,vyžaduje střední, úrodnou půdu s občasným přihnojováním. Půda by měla být neutrální až mírně zásaditá. Zakrslá rostlina dorůstá cca 60 cm až 1 m výšky. Snese silný řez,včetně tvarování  koruny a odvděčuje se  svou krásou a plody, které lze využít tak, že z nasládlé dužniny se lisováním    vyrobit osvěžující  šťáva. Slupky obsahují třísloviny a jsou trpké a nejedlé. Zakrslá  forma   nemusí  opadat a  v  pokojových  podmínkách  se    udržet v celoroční vegetaci. Kvete a plodí po celý rok, plody jsou kyselejší a velikost dle rostliny bývá cca od 3 až do 6 cm.                                                 

Fíkovník    Ficus carica L.                                                                         

Patří do čeledi Moraceae a je jedním z pěti set  druhů rodu, které mají společný  znak:  po narušení dochází k výronu  bílého mléka - latexu. Fíkovník  je malý strom, častěji keř, který vyniká dlouhověkostí cca 50 - 60 let v průměru. Jsou známé stromy starší dvou set let a výšky  nad 10 m. Jedná se o odolné rostliny, neboť snáší v době vegetačního klidu běžně teploty až do -15oC.      

V brněnské lokalitě v chráněných venkovních  polohách jsou známé rostliny, které přežily i -22 stupňů Celsia. Pro naše podmínky jsou  nejvhodnější odrůdy skupiny adriatické, které  dávají ve skleníku 2 až 3 úrody ročně, plody se vytvářejí partenokarpicky tj. bez opylovačů. První úroda  je slabší s velkými, kvalitními plody a druhá a třetí násada je větší s drobnějšími plody. Fíkovník  vyžaduje  bohatou zálivku na jaře v první růstové periodě a po každé násadě plodů. Pokud je přísušek, musíte počítat s opadem násady. Dále je nutné průběžně přihnojovat jak organickými hnojivy, tak i hydroponicky. Prostě - když nepohnojíte, tak také nic nenaroste. Neuškodí  prosvětlovací  a  zkracovací  řez. Rostlina  zakracováním konečků větví  více nasazuje  plůdky.   V  bytech je pěstování bez problémů a pokud máte  rostliny fíkovníku ve volné půdě,  tak vždy na jižním stanovišti, na zimu ochráněné prodyšnou pytlovinou a při zemi nasypeme navýšenou zeminu, přikrýváme chvojím, listím a tak chráníme před  vymrznutím kořenový systém  i  nadzemní část rostliny, kterou  přitlačíme ke stěně obytného domu a tím snížíme možnost vymrznutí .                                                          

Psidium cattleianum                                                                            

Rod Psidium zahrnuje asi stovku druhů, většinou s jedlými plody. Pochází původně z Brazilie, kde  tvoří rychle rostoucí, stále zelený keř a zřídka i strom s max. výškou 7 - 14 metrů. U  nás se pěstuje v bytech a zateplených sklenících. Tvoří vždy ozdobnou  rostlinu s tuhými   lesklými listy vejčitého tvaru, mírně zašpičatělými listy a s pěknou korunou, která snese i silný řez. Listy jsou hladké, tmavozelené s téměř neznatelnou žilnatinou. Snáší  krátkodobě  v  době  vegetačního  klidu  i mínus 5 stupňů. Kvete  bohatě  většími  bílými  květy s četnými tyčinkami, které květům dávají jemný vzhled zářivých velkých sněhových vloček.   Objevují se jednotlivě i v malých skupinách, zpravidla v úžlabí listů. Většina odrůd je samosprašná, u semenáčů se vyskytuje zvýšená cizosprašnost. Plody  jsou tmavočervené, sladké, chutí podobné  jahodám, ale jsou méně kyselé  a mají větší počet semen. Podle počtu  plodů  a  velikosti  rostliny a způsobu  hnojení  lze  vypěstovat plody  ve  velikosti  1cm, průměrně  3 cm a špičkově až do 5 cm. Dužnina  je  bílá, většinou narůžovělá  a hlavně chutná a díky obsahu vitaminu C i zdravá. Kromě červenoplodé  variety existuje  i žlutoplodá  -  varieta Lucidum, která má skutečně žluté plody  větší velikosti  a sladší , při přezrání až fádní chuti .                                                                                                      

Fejchoa          

                              

V roce 1890 dovezl z Uruguaye francouzský botanik Andreé rostlinu  z čeledi Myrtaceae, která vynikala chutnými plody. Tato rostlina  roste keřovitě až do výšky 5 m. Ve sklenících ji nenecháme vyrůst více než 3 m. Má tmavě zelené neopadavé listy, které jsou zespod stříbřitě plstnaté. Listy rostou vstřícně a jsou kožovité. Tvar listů oválný nebo opakvejčitý  a jsou prostoupeny množstvím siličnatých žlázek. Oboupohlavní květy vyrůstají  jednotlivě  nebo ve shlucích, jsou až 3 cm velké, mají 4 bělorůžové krásné masité a sladké  jedlé korunní plátky. Uvnitř květu je  kolem stovky tyčinek s jasně červenými nitkami, pestík je dlouhý  a obdobně zbarvený. Plodem je  čtyřpouzdrá, kulovitá nebo vejcovitá bobule zelené barvy 2 až 8 cm dlouhá s hmotností od 32  až do 100 gramů . Povrch bývá hladký až hrbolatý  a bývá voskově ojíněný. Dužnina je krémově bílá, trochu nazelenalá, šťavnatá a lehce zrnitá, někdy i rosolovitá s obsahem většího počtu drobných semen. Má příjemně osvěživou poněkud nakyslou vynikající chuť. Zralé plody opadávají a pokud jsou doopravdy zralé,  pak při přičichnutí k plodu voní. Pokud nevoní a jsou tvrdší, pak  necháváme pár dní dojít a rychle konzumujeme, protože skladováním se kazí. V našich podmínkách je to nenáročná  rostlina vyžadující hodně vody, téměř polohydroponii. A pokud má dostatek vody a živin - odvděčí se. Jedno úskalí zde přece jenom je - většina rostlin je cizosprašných a potřebuje druhou rostlinu - opylovače.                                                                         

Kávovník  arabský  - Coffea arabica L.                                                                               

Je to  v našich podmínkách bytová stálezelená, dekorativní rostlina. Má velké, lesklé, tmavozelené listy. Květy jsou drobné, bílé, vyrůstající v paždí listů, příjemně  voní. Plody  jsou  zpočátku  zelené, dorůstají  cca do 15 mm  a  po  dozrání  se  vybarví do tmavočervena. Známe  kávovníky  červenoplodé  a  žlutoplodé, které  mají  dužnaté nasládlé oplodí, které obsahuje dvě semena, kryté lesklou blankou. Kávovníky  nejsou  náročné  na  pěstování. Stanoviště  na  přímém slunečním  místě moc nesnáší, protože  při  nízké relativní  vzdušné  vlhkosti  snadno dochází k úpalu a popálení listů. V době vegetace vyžaduje hodně vody a v době zimní zase potřebuje   omezení zálivky . 

Pokud by jste si chtěli vypěstovat  nové rostlinky už přímo  od semene, pak musíte  mít čerstvá semínka (nejlépe přímo  od pěstitelů, kteří mají plodné rostliny) a tyto zasázet do kypré, kyselejší zeminy . Za  4 - 6 týdnů vám  semínka vyraší   a pak se již můžete těšit a  radovat,  neboť  se  jedná o vděčnou pokojovou rostlinu, která  je samoprašná.           

Nesnáší  měnění polohy na jiné stanoviště a i natáčení rostliny  musí být pozvolné.

Množit se dá i řízky, ale je to jen pro trpělivější neboť zakořenění trvá půl až celý rok .                                                                                                     

Mučenky                                                                               

Obsáhlý rod mučenek Passiflora byl rozdělen na deset sekcí a z toho polovina jsou ovocné, jedlé mučenky, které se dělí na tropické, polotropické a subtropické. Pro nás mají význam  subtropické, kterým jsme schopni zajistit podmínky a z nich je nejznámější  Passiflora edulis.   Mučenky mají  nádherné, velké, intezivně vonící květy, které mají květní orgány uspořádány tak, aby se zabránilo opylení vlastním pylem. Květy mučenek jsou  svou barvou, nápadnou vůní a bohatým nektarem velkým lákadlem pro hmyz (včely, čmeláci, motýli)   

Květy  ovocných mučenek se tvoří obvykle po jednom v paždí listů nového výhonu. Pokud se na něm vytvoří postupně 4 - 6 květů, pak jsou opyleny a další květy opadnou, i když by byly opáleny (proto za 4. květem před dalším květem výhon zatípnu).  

Plody bývají kulaté až vejčité až do 5 cm . Jsou vyplněny semínky s rosolovitou chutnou dužninou .Mučenky pocházejí  z 95%  z amerického kontinentu a jen 20 druhů pochází  z ostatních lokalit. Jsou to bylinné, polodřevité liány, které se přidržují opor svými  nedělenými  úponky . Úponky  vyrůstají  na  lodyze  proti  listovým řapíkům . Jako  liána  se  snaží vyrůst  do co nejdelší délky, většinou po 1 m  zaštipujeme. Z  350 druhů mučenek rodu Passiflora jen cca 50 druhů lze zařadit mezi ovocné - jedlé.       

Passiflora edulis - mučenka purpurová je nejrozšířenější mučenkou, plody se rozkrojí, pocukrují a obsah se vybírá lžičkou. Při průmyslovém využití se ze šťávy dělá  osvěžující  nápoj grenadina, sirup a přidává se do koktejlů i bonbonů. Tato mučenka  je silně plodná a proto je tak rozšířená. Vyžaduje  slunné a teplé stanoviště,musí se  udržovat řezem, neboť plodí na jednoletém dřevě. Setkáváme se  s rostlinami  s purpurovými a žlutými  plody .                                                                                                

Citrusy                                                                                   

Botanicky patří citrusy do  čeledi Rutaceae (routovité), podčeled Citrusoideae (Aurantioideae).Tato podčeleď  má 33 rodů a z nich se pěstují zástupci rodů Citrus, Fortunella, Poncirus , Mikrocitrus a Eremocitrus  včetně kříženců.  Téměř vždy se jedná o stálezelené až opadavé dřeviny. Rod Citrus, který má největší  význam i rozšíření, se pěstuje  jako menší stromky a stromy s kožovitými a na líci lesklými listy. V pletivech kůry, listů a plodů jsou četné siličné žlázky s charakteristicky vonícími éterickými oleji .Listy jsou eliptické až kopinaté a většinou zřetelně odčlánkované od více či méně křídlatého řapíku. Květy bývají většinou bílé až růžové, někdy až do fialova, vždy intenzivně vonící. Květy vyrůstají na loňských výhonech nebo letorostech a to buď jednotlivě nebo v hroznech. A protože nakvétají v nadbytku, vždy nadbytečné květy  v etapách  vyštipujeme. Plody  se nazývají hesperidy, vnější vrstva „kůry“ je barevné flavedo, pod ním je bílé albedo a uvnitř je šťavnatá váčkovitá dužnina členěná do osmi až čtrnácti segmentů. Semena bývají většinou bělavá, na řezu  bílá až nazelenalá, často polyembryonická -mnohozárodečná . 

Díky globalizaci již není v dnešní době problém zakoupit dovezené kvalitní rostliny  v obchodní síti. Hypermarkety  již po několik let zajišťují dovoz  kumkvátů (kultovní rostliny pro vietnamskou  menšinu - náhrada vánočního stromečku  - slaví Nový rok někdy na jaře ), citroníků, pomerančovníků a mandarin s certifikátem a  označením sorty.                                                                                             

 

Zkrácený popis nejvíce rozšířených  druhů citrusů                                                                         

Citrus aurantifolia - kyselý lajm

Jedná se o polotropický až tropický druh, pocházející pravděpodobně z Malajaska. Je slabě vzrůstný, trnitý. Listy jsou 5 - 7 cm dlouhé, tmavozelené, s úzce  křídlatým řapíkem. Je remontantní,  kvete  po celý rok. Plody jsou drobné, oválné žlutozelené s velmi tenkou kůrou a zelenavou, ostře kyselou dužninou s typickou vůní. Nesnáší teploty pod nula stupňů. 

 

Citrus aurantium - bigaradie             

Bigaradie - také zvaná hořký pomeranč, je subtropický strom  dorůstající výšky až 8 metrů. Má hustou sevřenou korunu, větve s trny. Květy jsou velké, bílé a silně voňavé. Plody jsou podobné pomerančům s velmi aromatickou kůrou. Dužnina je žlutá až oranžová a hořká. Plody mají hodně semen, která po zasazení dávají vynikající podnoživo pro citrusové rostliny do oblastí, kde se nevyskytuje virové onemocnění - tristéza. 

Z listů, květů a kůry se lisuje silně vonný olej, kůra se zpracovává do likéru Curacao  a z dužniny se dělají marmelády .                                                                                                      

Citrus bergamia - bergamot             

Jedná se o menší, drobnější strom podobný citroníku, nejvíce se pěstuje v Itálii pro plody - z kůry se  lisuje bergamotový olej pro výrobu parfémů.               

 

Citrus clementina – mandarina klementina

Strom s rozložitou korunou vzniklý z C. deliciosa, plody kvalitní, malé až středně velké, velmi chutné, nové odrůdy s málo semeny i bez semen, dozrávání dle odrůdy velmi rané až pozdní. Nejžádanější mandarinka na trhu.

 

Citrus deliciosa – mandarina středozemní

Subtropický strom do 6 m výšky, listy malé, kopinaté, plody malé (4 až 6 cm), zploštělé, šťavnaté, velmi chutné, specifická vůně éterických olejů. Základní druh má mnoho semen.

                                                                             

Citrus grandis - šedok - pumelo      

Tropický až subtropický vzrůstný strom dosahující až 12 m výšky. Podobá se grapefruitu, liší se od něj plstnatými mladými listy  a větvičkami. Kvete v hroznech velkými, bílými květy. Plody na velkých dospělých rostlinách mohou dorůst až do 25 cm  a jsou kulovité až hruškovité se žlutou dužninou s nádechem do červena. Semenné váčky jsou sladkokyselé, mírně nahořklé. Semena, pokud jsou, jsou monoembryonická. Plody jsou dováženy do hypermarketů.                                    

Citrus ichangesis - ičangkan                           

Je malý trnitý stromek s nejedlými kyselými a šťavnatými plody s velkými jedno zárodečnými semeny, která se využívají na podnože, které jsou mrazuvzdornější . 

                                                                             

 

Citrus jambiri - džambiri - rough-limon (raflimon) 

Je podobný  citroníku  se žlutými, hrbolatými plody. Dříve se používal jako podnož. Mrazuvzdornost je nízká, kvalita naroubovaných rostlin je zhoršená .                                                                                                         

Citrus junos                                          

Jedná se o trnitý druh  s malými až středními plody se snadno loupatelnou kůrou. Dužnina je nakyslá, příjemné chuti. Používá se jako podnož i jako opylovač ke šlechtění na mrazuvzdornost.                                                                                              

Citrus limetta - limeta                                                  

Je to druh blízký citroníku, kterému se habitem podobá. V některých teplejších krajích se používá jako podnož.                                                                                 

Citrus limon - citroník                                

Jedná se o nejrozšířenější druh stálého subtropického stromu, který dorůstá do   výšky 7 metrů s kulovitou, nepravidelnou korunou. Větve bývají  silné a otrněné, listy  eliptické 6 - 12 cm dlouhé a 3 - 6 cm široké. Nesnese teploty pod minus 5 stupňů  Celsia. Nejznámější  odrůdy: Eureka, Feminello, Genoa, Lisbon, Verna , Villa Franca.         

Nejznámější  citroníkový hybrid je Meyer .                                                              

Citrus limonia - kantonský červený  citroník

Tento druh se nejvíce hodí pro bytové pěstování i když je více zdobný než kvalitní. Má malé oranžové kyselé plody. Existuje bezkyselinná varieta,  pěstovaná pod pseudonázvem mandarinka taitensis s chuťově nekvalitními plody. Někdy sem bývá zařazován kříženec  lajmu s mandarinou pod názvem Rangpurský lajm.                                                                                             

Citrus medica - cedrát                      

Jedná se o malý trnitý keř či stromek max. do 3 m výšky. Listy dorůstají až 20 cm délky. Mladé listy a poupata mají purpurovou barvu. Květy vyrůstají v řídkých hroznech a jsou narůžovělé. Plody jsou velké 12 až 30 cm, oválné až válcovité s hladkou až bradavičnatou kůrou. Kůra je silná a špatně loupatelná. Dužnina je nazelenalá kyselá až nasládlá s mnoha semeny. Používá se jako podnož s dobrou srůstností.                                                          

Citrus madurensis – kalamondin

Bývá znám pod názvem Mitis. Je to středně velký strom  s hustou korunou, téměř bez trnů a s malými listy. Má značně kyselé plody s množstvím semen, které jsou podobné malým mandarinkám. Hodí se pro bytové pěstování.                                                                                                         

Citrus myrtifolia - chinoto

- tak zvaná myrtolistá bigaradie. Jedná se o okrasný, velmi dekorativní, zakrslý citrus s drobnými 2 cm dlouhými lístky s drobnými, jedlými plody. Chuť se dá vylepšit  proslazením cukrem.                                                   

 

Citrus nobilis - mandarina King 

středně velké stromy s řídkými, silnými větvemi. Plody až 10 cm  se silnou, dobře loupatelnou hrbolatou, žlutooranžovou  kůrou.                                                                                                 

Citrus paradisi – grapefruit

Jsou to velké vzrůstné stromy až do 15 m výšky, robustní, mnohdy   otrněné. Plody velké, hladké, kulovité až mírně zploštělé .                                                                                                          

Citrus  reshni - mandarina Kleopatra

Malý keř s drobnými, oválnými listy. Plody malé, zploštělé, oranžově červené se sladkokyselou dužninou. Cenná podnož.                                                                                 

Citrus reticulatamandarina obecná

Subtropický až tropický strom výšky 2 až 8 m. Listy malé, plody středně velké, zploštělé, mnoho malých semen.

 

Citrus sinensis - pomerančovník     

Jsou to subtropické stromy dorůstající až 10 m výšky s kulovitou a pravidelnou korunou.   Květy má bílé až 3 cm široké, silně vonné a rostoucí jednotlivě i ve shlucích. Násada  se musí probírat  u rostlin pěstovaných v hrnkové kultuře. Až 90% nasazených květů opadává a rostlina ze zbytku nasazených  pak udělá plody 8 - 12 cm veliké.                                                                                                          

Citrus tangerina                               

jedná se o mandarinu podobnou deliciose. Má řidší korunu  a širší listy. Plody jsou  větší a sytě červenooranžově vybarvené s hladkou a tenkou  kůrou a tmavožlutou až oranžovou dužninou. Jedná se o pozdně dozrávající druh .

 

Citrus unshiu – mandarina unshiu - satsuma

Subtropický, nízký, pomalu rostoucí strom s převislou korunou, poměrně mrazuvzdorný (do -9°C). Bílé, jednotlivě vyrůstající květy, plody středně velké, nakyslé ale velmi chutné, bezsemenné. Existuje řada odrůd s různým stupněm ranosti i kvality plodů. Nejranější jsou kultivary skupiny Goku Wase a Wase (viz výše doporučená literatura).

                                                             

Citrus wilsonii                                     

Je u nás málo známý druh. Strom s výškou do 5 m, trnitý, poměrně mrazuvzdorný (do -11°C), vhodný na využití jako podnož. Plody nejsou poživatelné.

                                              

Citrus myrtifolia - chinoto

- tak zvaná myrtolistá bigaradie. Jedná se o okrasný, velmi dekorativní, zakrslý citrus s drobnými 2 cm dlouhými lístky s drobnými, jedlými plody. Chuť se dá vylepšit  proslazením cukrem.                                                                

                              

Nejvýznamnější blízcí příbuzní rodu citrus                                                                         

Poncirus trifoliata                              

Jedná se o monotypický druh , který roste jako strom či keř s výškou do 5 m s opadavými trojčetnými listy. Květy jsou bílé, přisedlé s pěti korunními plátky. Čnělka je krátká, tlustá, semeník je 6 - 8 pouzdrý, v každém pouzdře 4 - 5 vajíček. Plody jsou plstnaté a mají cca 30 semen. Rostliny jsou silně trnité, mrazuvzdorné (do -22°C), v jižních částech ČR lze pěstovat venku. Je to nejvíce používaná vynikající podnož pro chladné zimování, která velmi dobře srůstá s většinou  citrusů. Plody  naroubovaných nebo naočkovaných odrůd  jsou kvalitní. Trifoliáta je dobrou  odolnou ponoží  proti přemokření půdy, hnilobě kořenů a proti virózám. Je citlivá na exocortis. Půdu vyžaduje mírně kyselou a nehodí se do vápenitých a alkalických půd. Hlavní vlastností je  nutnost vegetačního klidu v zimě.

                                 

Fortunella  - kumkváty                                                           

Existují kulatoplodé - fortunella japonica  a oválné fortunella margarita. Plody jsou menší, kůra bývá hladká, nasládlá a jedlá dužnina je kyselá se zelenými semeny. Jsou konzumovatelné včetně kůry. Jako podnož se příliš nepoužívá

 

 

Významná výročí členů klubu v roce 2007

             Blahopřejeme !

                              

               Truhlář Stanislav                3.1937              70 let

                    Rotreklová Daniel              3.1947             60 let     

                    Emilie Zálešáková              7.1947              60 let

                    Vintrlíková Anna                7.1947               60 let     

                    Pohlová Antonie                8.1942               65 let     

                    Hrstka Jan                         8.1942              65 let                          

                    Doležal Arnošt                   9.1927              80 let      

                    Dobeš Alois                       9.1917               90 let

                    Ondráková Jiřina             10.1932                75 let     

                    Kaňa Rudolf                    11.1942                65 let                  

                    Sojka Jaroslav                  12.1927                80 let

                    Vlasák Milan                    12.1947                60 let

                    Býček Milan                     12.1942                65 let                                                                   

 

Redakce zpravodaje :                                                       

Býček Milan Chaloupkova 15, 612 00 BRNO- Královo Pole, telefon 723 624 511                   V Brně dne 2.11.2006