ZPRAVODAJ     2010

Klubu pěstitelů citrusových a jiných užitkových tropických a subtropických rostlin v Brně.

Vydává klub citrusářů v Brně pro vnitřní potřebu členů.

Vydáno v prosinci 2009 .

Vážení přátelé,

dovolte mi, abych poděkoval všem členům, kteří se podíleli na činnosti spolku v roce 2009.

Některé akce se podařily, jiné bude nutné změnit.

V měsíci květnu dobře zorganizoval Ivo Novák zájezd na jižní Moravu. Příprava zájezdu byla složitá. Setkávali jsme se s neochotou a telefonickou nedostupností. Navíc nám nepřálo ten den počasí. Navštívili jsme po odborné přednášce dr. Ivo Ondráčka sbírku subtropických a tropických užitkových rostlin v MZLU v Lednici na Moravě. Po obědě nás srdečně přivítal pan  Maděryč ve své firmě v Tvrdonicích. Citrusů měl ve své sbírce málo, ale mohli jsme vidět pěknou sbírku bonsají a příklady zajímavých japonských zahrad jak na živo, tak u něj doma v počítači.

Druhý zájezd zorganizovala Dana Dostálová, navštívili jsme vinařství Sádek, kde je zajímavá sbírka léčivých u nás se málo vyskytujících druhů rostlin. Pak nás ochotně přivítal ve svém království Petr Broža. Ve sklenících a na zahradě je možno vidět téměř 500 druhů subtropických a tropických užitkových rostlin, především citrusů. V letošním roce jsme u Petra mohli ochutnat i zajímavé druhy likérů vyrobených z citrusů.

Poděkování patří Milanovi Býčkovi za vydání našeho zpravodaje v r. 2009. Byl jsem upozorněn na některé odborné chyby v článcích a pokusíme se do budoucna v této věci sjednat nápravu. Chci touto cestou vyzvat ty členy, kteří k tomu mají podmínky, aby se nebáli napsat alespoň několik řádků do našeho zpravodaj. Případné chyby rádi  opravíme a upravené příspěvky s Vámi odsouhlasíme před vytištěním.

Diskusní klub se konal jednou měsíčně s výjimkou prázdnin. Z organizačních důvodů byl přesunut na 17.00 hod. Diskusnímu klubu předchází schůze výboru. Je nutno poznamenat, že  se zlepšila účast  členů  výboru. Dočasně odešel  z rodinných  důvodů z výboru Luboš Sitař, jež organizoval pro nás zájezdy. Stále se potýkáme s nepozorností některých členů výboru. Pak je nutno řešit věci telefonicky, což mně stálo v tomto roce zbytečně nemalé finanční prostředky.

Jednu  poznámku si  neodpustím k diskusnímu klubu. Diskusní klub má sloužit především k výměně odborných zkušeností v oblasti pěstování subtropických a tropických užitkových rostlin.

Členské schůze se konaly opět  u  sv. Anny  v  prostorách nad vrátnicí. Takže  to máme blíže a prostory jsou dle mého názoru lepší. Střídali jsme odborné přednášky, které měly dobrou úroveň, s diskusním fórem.

Na jaře se konalo v  prostorách SVČ Lužánky roubování  citrusů . Účast byla menší než jsme očekávali, ale i tak to splnilo svůj účel. Podnože donesené k roubování byly ovšem v mnoha případech ve špatném stavu. Některé jsme odmítli roubovat. Roubování se zúčastnilo zhruba třicet lidí.

Velmi pěkná je naše výstava, kterou navštěvuje  každoročně  500  návštěvníků. Snahou výboru je dosáhnout dvojnásobného počtu. Klíč je v propagaci a podnikáme v této věci další kroky. Organizace se ujal Ludovít Pekař a nutno říci, že dobře. Zlepšilo se pojmenování rostlin. U nádob je ale co zlepšovat.

Závěrem přeji všem členům i ostatním pěstitelům hodně zdraví v Novém roce a hodně pěstitelských úspěchů..

                                                                                          Jiří Trávníček (předseda klubu)

Puklice

Jiří Trávníček

Mezi  nejnebezpečnější škůdce, napadající citrusy  patří puklice oranžovníková (Coccus hesperidum). Příbuzné druhy puklic z rodu Saissetia napadají jiné druhy subtropických užitkových rostlin.

Puklice vytváří především na listech a stoncích hrbolky oranžovohnědé až hnědé barvy. Vylučuje medovici, která se stává živnou půdou pro saprofytické houby označované černě.

Černě přímo neškodí rostlinám, ale vytváří na těchto výpotcích černé povlaky jež hyzdí rostliny. Samotný škůdce je ukryt pod zbytnělou pokožkou, která ho chrání proti chemickým i jiným vlivům. Puklice se vyskytuje hlavně na listech a stoncích.

Výskyt puklice se u rostlin projevuje hlavně žloutnutím a opadáváním listů. Napadené rostliny postupně chřadnou a odumírají. Škůdce má několik generací do roka a může tak v krátké době zamořit celou sbírku.

Puklici ničí i slabý mráz tj.- 2 až -3ºC. Napadené rostliny nechám při letnění dva až tři dny při těchto teplotách. Důležité je postupné přivykání na nízké teploty. Je také potřeba vědět, které druhy a odrůdy citrusů či jiných subtropických rostlin tuto teplotu snesou.

Nezbytná je ovšem prevence. Každou nově přinesenou rostlinu, roub či řízek musíme pečlivě prohlédnout a nalezené škůdce rozdrtíme nebo potřeme vatičkou namočenou v lihu. Je dobré vyzkoušet potření lihem několik dní dopředu, abychom se ujistili, že nedojde k popálení.

Všechny nové rostliny je nutno držet nejméně jeden měsíc v izolaci a opakovaně prohlížet.

Na puklici byla vyzkoušena i biologická ochrana s kterou nemám ale osobní zkušenost. Podle informací od pěstitelů jsou v oblasti použití australského slunéčka výsledky  slabé.

Výskyt puklice lze omezit a v případě menšího počtu rostlin je i vyhubit pomocí roztoku mýdla a stolního oleje. Příprava roztoku je jednoduchá. Uvedeme do varu 1l vody, přidáme a rozmícháme1 kávovou lžičku stolního oleje. Po zchladnutí přidáme 1 kávovou lžičku tekutého mýdla a opět rozmícháme. Roztok nalijeme do rosičky a postříkáme celou nadzemní část rostlin. Za dva až tři dny rostliny postříkáme čistou vodou, abychom odstranili postřik. Tento postřik můžeme dělat jen několikrát do roka. Olej totiž ucpává póry a může dojít k žloutnutí listů i k odumření rostliny, jak už se mi několikrát stalo.

Doporučovány jsou i přípravky na bázi minerálních olejů. Na trhu se objevují nejčastěji výrobky pod názvem Frutapon  nebo Perfektplant ad. Používání ve větších sbírkách je nereálná. cena je vysoká a účinek nejistý. Tyto přípravky lze doporučit, pokud máme několik menších rostlin.

Puklice jsou hodně odolné proti chemickým přípravkům. nejvíce se mi osvědčil Puklistop, což je výrobek složený ze třech přípravků (Applaud, Brek Thru, Talstar), hubící široké spektrum škůdců. Na druhé místo podle vlastních zkušeností bych zařadil přípravek Applaud.

Velmi malou účinnost má Mospilan. I po deseti postřicích jsem nacházel živé jedince.

Velmi důležité je dodržet koncentraci naředěného postřiku. Postřiky bývají nejúčinnější na jaře, v době kdy se objeví pohyblivá stadia. Na místě je při použití chemických přípravků zvýšená opatrnost a skladování mimo dosah dětí. O tom ale až příště.

Jak na červce

Jaroslav Honc

S laskavým svolením autora  nám bylo umožněno  použít a upravit  článek našich přátel  - pěstitelů sukulentů  (upřesňujeme pro internetově dostupné zájemce – http: // www.sukulenty.cz, Jaroslav Honc, který má internetovou adresu   honc@sukulent.cz  )

Červci , vlnatky a kořenovci jsou potvory, které trápí jak sukulentáře, tak i nás citrusáře a bez rozdílu oboru pěstování s nimi vedeme tvrdý boj. Nejčastější červci (coccoidea), kteří jsou podřádem hmyzu s nedokonalou proměnou – nejvíce škodlivých druhů je pak z čeledi štítenkovitých, puklicovitých a červcovitých. Jak s nimi lze bojovat? Na to je nutné umět najít a znát jejich životní zvyky a ty v následujícím boji využít. Všechny výše uvedené potvory  žijí téměř podobně, stejně se chrání před vodou  a tudíž i před našim chemickým úderem a na všechny musíme použít stejnou fintu, pokud je nechceme  krmit našimi kytičkami a rostlinami. Všemi třemi, výše uvedenými názvy se rozumí tlustě červovitý tvoreček délky 1 – 2 mm a zhruba poloviční šířky. Podstatné je, že po krátkém plazivém období se červec usadí na jemu příhodném místě  na rostlině a obklopí se jemnou vlnou  z voskovitého vlákna. A to je právě činí nesmírně odolné vůči chemii. Někteří červci vylučují medovinu, z níž se tvoří na rostlinách černě.  Červci se rodí obvykle v předjaří v období, kdy se oteplí. Některé čeledě se prý rodí stejně odporně jak poté žijí. Zavatičkovaná, přisátá samice praskne a z mrtvé maminy se vyklube pár desítek malých bílých červíků. (Některé čeledě mají množení vajíčky a několikrát za sezónu). Červíčci se pomalu pohybují, tak pomalu, že to ani zrakem nepoznáme..Je pravděpodobné, že po pár dnech vysilujícího plazení dolezou tak asi půl metru. Po celou cestu napadají rostlinu kde se dá a obvykle se snaží nalézt i do kořenů drenážními otvory. V tomto plazivém období, stadiu, jsou červci jen málo chránění voskovým povlakem a jsou tudíž nejsnadněji zasažitelní chemií. V tomto stadiu jsou také velmi nenápadní a nezkušený pěstitel si sotva povšimne nějakých malých, neznatelných bílých teček kolem květináčků nebo na kmínku rostlin, zvláště když se téměř nepohybují. Takto objevené červce nejsnadněji a také nejlevněji zlikvidujeme. Proto předjaří je dobou, kdy si na ně musíme dát pozor a čas na likvidaci. Doporučujeme podívat se na vnější spodní stranu květináčků a kontejnerů, protože tam je těch potvor nejvíce .

Červovití mají měkké, obrvené tělo, kryté voskovitými výpotky, štítěnkovití mají tělo kryté voskovitým štítkem, který lze odloupnout, a puklicovití mají štítek pevně srostlý s měkkým tělem. Jakmile červec  najde vhodné místo pro svůj, nám tak odporný parazitický život, přisaje se k rostlině (nejčastěji v kořenech) a vybuduje téměř dokonalou protichemickou barieru. Ta je tvořena jednak voskovým povlakem na chitinové pokožce a jednak hustou vatičkou z vlákna, které velmi dobře odpuzuje vodu a tím pádem i námi namíchané  hubící směsi s jedy a tak jsou již v tomto stadiu proti našim zásahům podstatně odolnější.

Kde se červcům dobře daří a co jim vadí? Červcům bohužel výborně vyhovují podmínky za kterých se daří našim rostlinám. Šmakuje jim sucho a alespoň po část roku teplo.No a k tomu jim stačí již jen nějaké to žrádlo v podobě našich rostlinných miláčků. Červcům vadí trvalejší mokro, zejména ve spojení s  chladem.Také červcům vadí a to převelice mnozí hmyzí predátoři, kteří si na nich s chutí smlsnou .Proto je moc dobré, máme-li možnost naše rostliny letnit - vynést z bytů, otevřít dokořán skleníky a zimní zahrady. Jedině tak se k nim dostanou ve větší míře  různé druhy hmyzích predátorů.

Červci žijí především na kořenech a teprve, když je v kořenech přečervcováno, začnou lézt nahoru a začnou sát na rostlině nad zemí. Usazují se především v paždích listů, kde se prozradí svojí ochranou a to bílým chomáčkem jemné vatičky cca 2 mm. Také v kořenech je při přesazování najdeme coby tlusté malé bílé červíky nebo zavatičkované dospělce. Proto mnoho pěstitelů nemá rádo v půdních substrátech  agroperlit, který je také bílý a maskuje výskyt zlotřilců stejné barvy. Platí důležitá zásada: jakmile objevíte  na svých rostlinách červce, tak je musíte ihned hubit i když ne třeba vyhubit. Nemusíte ani zoufat  a honem spěchat, protože červci se množí pomalu. Zdravé a silné rostliny jsou schopny se samy částečně ubránit jejich ataku.

Platí nepsané pravidlo, že dynamika množení hmyzu je závislá na zvýšení teploty v prostředí jejich množení (minimum pod 10°C, optimum kolem 26 – 30°C a další minimum nad 45°C).

Jak na červce ?

Jedině brutální chemie má šanci na úspěch!

Jemná chemie – hypermanganový slabě růžový roztok na desinfekci půdy a potěr rostlin v místě výskytu hmyzu nebo výluh z cigaretových špačků a zase aplikovat vrchem i spodem. Nikotin jako rostlinný alkaloid  rostlinám neuškodí a hmyz se podusí ochrnutím dýchacích center. Také se doporučuje potírání napadených míst zředěným lihovým roztokem nebo přípravkem SAVEL.

Tvrdší chemie - MOSPILAN 20, který je pro lidi méně jedovatý, je dostupný Puklistop Aplaud 25WP, Diazinon, výběhový již nevyráběný a nedistribuovaný, který se dá sehnat ze starých zásob  u zemědělských podniků. Názvy a pohříchu i ceny  přípravků se neustále mění.

Při aplikování chemie jsou důležité a podstatné dvě věci:

1. Do roztoku dle návodu přidejte pár kapek smáčedla na 1 litr směsi. Libovolné smáčedlo (přípravek na mytí nádobí) totiž spolehlivě odstraní voskovou barieru červce. Vyšší koncentrace sice zabijí spolehlivěji hmyz, ale s červci vám odejdou i vaše popálené nebo i spálené rostliny (Všeho moc škodí !!!)

Namíchaný roztok využijte maximálně – rostlinu polejte, postříkejte i zespodu na list a hlavně i podlijte! Postřik na spodní stranu listů je účinnější, když navíc přidáte  0,5 – 1 gram draselného hnojiva na 1 litr roztoku. Tím kumulovaně hnojíte na list, hubíte hmyz  a pomáháte rostlině hned ve dvou rovinách.

Většina neúspěšných zásahů proti červcům byla neúspěšná jen proto, že nebyl prolit kořenový systém jedovatým roztokem.

Většinou je nutné vybíjet červce při jarním oteplení v širším okruhu kolem zasažených rostlin optimálně ve třech vlnách po týdnu .

Nejúčinnější proti červci je prevence a tou je vždy dlouhodobější karanténa nových získaných rostlin. Zvláště nebezpečné jsou rostliny z velkých obchodů, kam dodává mnoho dodavatelů. Mnohé rostliny jsou hmyzem doslova zavšivené.

Díky brutálnímu jedování se k nám dostávají otrlé a odolné kmeny, které si po našem jedování jen chvíli zatancují a zazpívají, případně v příjemném opojení se pak vrhnou na výrobu dalších generací super odolných červců.

Skleníkové pěstování vinné révy

Skleníkovou vinnou révu pěstujeme v nevytápěných sklenících a fóliovnících  na severní straně nebo v hřebenu skleníku aby bylo umožněno pěstování dalších rostlin pod nimi. Vlivem skleníkového efektu máme prodlouženou dobu vegetace. Pro studené skleníky bez topení jsou vhodné středně ranné až pozdní odrůdy a v temperovaných či vytápěných sklenících  můžeme  mít i pozdní kultivary.

Odrůda Kardinál – je nejčastěji pěstovanou skleníkovou révou. Jednak vhodně přistiňuje, navíc dobře a bujně roste. Mrazuvzdorná snese i poklesy teplot k -10°C. Navíc má exkluzivní, úžas budící hrozny s váhou 2 až 3 kg. Vyžaduje propustnou a záhřevnou půdu. Tvarování řezem a vyštipováním. Hrozny rostou na dvouletém dřevě a proto při zimním řezu nesmíme nešetrně toto dvouleté dřevo vyřezávat, což by vedlo k nižší sklizni.

Odrůdy Vitra a Pola jsou české odrůdy z Polešovic, mají velký hrozen s velkými a kulatými červeno modrými bobulemi a jsou ranné a plodné.

Odrůda Royal,  která má velký hrozen s modrými bobulemi. Je to středně pozdní, plodná odrůda.

Odrůda Romulus je bezsemenná bílá odrůda s menšími, kulatými velmi sladkými bobulemi se střední plodností .

Jalovenskij ustojčivyj je mezidruhový velmi odolný a plodný pozdní hybrid s velkým hroznem a s oválnými bobulemi.

Arkadia (Nastja) je velmi atraktivní hrozen s obrovskými bobulemi. Jedná se o rannou a středně plodící odrůdu.

Další rozšířené odrůdy jsou Gros Colman, Italia, Viktoria, Donské ranné a řada dalších.

RAJČENKA   (Cyphomandra betacea)

Patří do čeledi lilkovitých (Solanaceae ).Původně pochází z vysokohorských oblastí And Jižní Ameriky z nadmořských výšek mezi 1000 a 3000 m a je již rozšířena do bezmrazých oblastí  tropů a subtropů celého světa. Mimo oblasti původu a to subtropických oblastí v Brazilii a Peru se rajčenka pěstuje plantážnicky v Australii na Novém Zélandě a v mírném tropickém pásmu  v Africe. Z třiceti druhů je nejznámější  C. betacea.

Roste jako keř nebo stromek  s výškou  až do 5metrů.Růst je relativně rychlý. Množí se dobře semeny ale vhodnější jsou řízkovanci protože pak plodí již  v prvním roce po zakořenění. Jedná se o vytrvalou bylinu s velkými srdčitými listy, které jsou tmavě zelené, plstnaté se špičkou. Při narušení neobyčejně křehké konstrukce listů,řapíků,stonků  plodů nepříjemně páchnou . Čepele listů dosahují velikosti 30 x 20 cm a na horní straně jsou hustě porostlé krátkými  páchnoucími žlázkami.Řapíky jsou cca  až 15 cm dlouhé.

Květy jsou typicky lilkovité (podobné bramborům ) jsou pětiplátečné. Kvetou ve shlucích na dlouhé stopce,mají narůžovělou barvu,jsou vonné,2-2,5 cm velké. S opylováním nejsou problémy, snadno se  opylují. Jediný problém při opylení mají přehnojené rostliny vegetující ve zvýšené vlhkosti. Rajčenka začíná kvést v létě. Květy se rozvíjejí postupně a také tím pádem postupně dozrávají (traduje se  tříměsíční délka sklizně ).

Podle odrůd  jsou u nás nejčastější ty, které mají červené plody, rostliny se žlutými plody jsou vzácné. Oranžová,rajčatově  nebo purpurově zbarvená a často tmavě pruhovaná slupka  je tenká, pevná, hladká, lesklá a hlavně trpká a hlavně nechutná pro svůj obsah tříslovin . Plody jsou mnohosemenné bobule.

Velikost plodů až do velikosti malého slepičího vajíčka zašpičatělého na obou koncích .

Při konzumaci  rozříznete plod po délce a pak se dužnina vybere lžičkou i se semeny v rosolovitém obalu. Pak podle chuti se může ještě ochutit  cukrem nebo pár kapkami citronové šťávy nebo šlehačkou.Semena jsou velice malá , černé barvy  a při konzumaci je téměř necítíte.Dobře vyzrálé plody jsou jemně nakyslé s dobrou chutí směsi  černého rybízu , jahod a ananasem .

Jediná nevýhoda  a to veliká  je , že na rajčenku vám naleze veškerý hmyz ze širokého okolí .Takže najednou máte dostatek mšicí , molic a červců.A pokud je nejprve mechanicky a potom proudem vody a pak chemicky nezačnete hubit , tak vám hmyz rajčenku i přes její značnou životní energii  zlikviduje nebo alespoň zlikviduje plody .

Z našich řad byl nejúspěšnější pěstitel rajčenky zesnulý přítel Alois Dobeš,který měl na jedné rostlině  tolik plodů , že  kromě konzumace přebytky  byly zdrojem domácí výrobě marmelád a šťáv výborné kvality .

BOUGANVILEA

Je popínavý zdobný keř,původem z Brazilie. Právem ji lze považovat za jednu z nejkrásnějších kvetoucích rostlin.¨Jako okrasná venkovní rostlina se vyskytuje ve všech tropických a subtropických  částech světa. Protože není mrazuvzdorná tak nám nezbývá nic jiného nežli ji pěstovat v hrnkové kultuře. Stanoviště  buďto trvale u okna v bytě nebo jako přenosná zeleň, která se vynáší ven na balkony , terasy a zahrady.

Rostliny, které jsou ve volné přírodě na přímém slunc i jsou na tom lépe nežli rostliny za okny a tak více a déle kvetou a navíc mají sytější barvy .

Bouganvillea roste lianovitě a tak ji lze snadno tvarovat vhodně cíleným zaštipováním a řezem. Pěstovat ji lze různými způsoby,  a to jako keřík, stromek nebo i jako převislou balkonovou rostlinu .

Větvičky zkracujeme buď koncem zimy , ještě před rašením ,nebo po odkvětu v průběhu  vegetace a to na  4 – 6 oček .Rostliny  dobře rostou v propustném rašelinovém , humózním  substrátu.

Přesazování se dělá buďto brzy z jara a nebo v průběhu vegetace dle potřeby. Po dobu letní vegetace vydatně zaléváme a přihnojujeme .No a jak se blíží podzim tak  zálivku i hnojení začneme omezovat .

Při poklesu venkovních teplot pod +10° ještě před příchodem podzimních mrazíků  musíme bouganviley přenést domů nebo na chodby či do zimních zahrad či skleníků. Na přezimování jsou vhodná stanoviště kde teplota není vyšší 18°C  neklesá  pod 10°C.Přes zimní období  není třeba ani  moc tepla  a tak rostliny jen mírně vlhčíme , aby nám neuhnily přemokřené kořeny.Platí zde zase  zásada , že když  máme málo světla a tepla tak rostlina nepotřebuje tolik vody a živin.Prostě když rostlina odpočívá  nemůže mít tolik požitků jako v plné vegetaci.  

Zkušenosti přítele citrusáře Karla Urbana

Ve  snaze o  zachování původního genofondu  citrusových  rostlin  navázala   přítelkyně Iva Hažmuková   s  pomocí  Petra Broži písemný  kontakt  s   přítelem  panem Karlem Urbanem, žijícím nestorem československých  citrusářů. Výsledkem této korespondence byla návštěva př. Urbana v Korýtkách na Manětínsku, kterou jsme uskutečnili ve složení Iva a  Jaroslav Hažmukovi, Jiří Trávníček a  Milan  Býček v sobotu 3.října 2009. Cestou jsme nejdříve navštívili výstavu pražských citrusářů v Botanické zahradě Na Slupi a pak strávili krásné odpoledne ve skleníku i na zahradě př. Urbana. Od něj jsme ještě navštívili tři další tři úspěšné plzeňské citrusáře a jejich skleníky – př. Rajšla, př. Slavíka a z internetového fóra přítele Václava. Spolupráce z dob bývalé federace, v minulých letech přerušená, tak nyní byla opět navázána.

Tato návštěva byla pro nás i náš klub velmi přínosná nejen získaným genofondovým materiálem starých, před mnoha lety k nám dovezených odrůd, ale i cennými radami.

Se svolením přítele Urbana jsme využili jeho rad, předaných ústně při návštěvě, ale i v jeho dopisech, pro širší veřejnost pěstitelů citrusů a  tímto Vám alespoň malou část z nich zprostředkovaně předáváme.

Jedním z prvních plodících citrusů u nás byl C. taitensis – Otaheite, z dovozu kolem roku 1950. Měl jej známý zahradník pan Rada z  Plzně. Ten pěstoval cibuloviny, růže, orchideje a ostatní pro trh určené rostliny. Jeho C taitensis se dobře a bezproblémově pěstoval v bytě, přes zakrslý růst měl  .pěkné a dosti velké plody, i když mdlé, nevýrazné chuti, bez cukru a kyselin. (Na Taiwanu je tento citrus tradiční vánoční či novoroční rostlinou. Dává se mezi rodinami jako dárek a pak se rodiny předhánějí, kdo bude mít na co nejmenší rostlině co nejvíce plodů.) Právě tímto citrusem po namnožení př. Urban začínal.  Pak sháněl  další,  jiné druhy citrusů  a rozšiřoval  svou  sbírku.  Pěstoval, experimentoval, zkoušel… Třeba C. ichagensis - mrazuvzdorný, s velmi kyselými plody, používaný na severu Číny jako podnož pro mandariny (zkřížil ho s Otaheite pro vytvoření univerzální podnože – SP), tropický C. hystrix (s hodně kyselými plody a listy používanými při vaření jako koření pod maso) a další exotické citrusy.

Začal podnikat cesty za citrusy, z nichž dovážel nové odrůdy. Ze SSSR, z Kuby, Chorvatska… Zajímavou zkušenost s tvorbou nových odrůd udělal v Soči, kde pěstovali citrusy na tak zvaných stromech Družby. Ty stromy byly asi 4, obehnané skleněným plotem (aby nedošly k úhoně krádežemi) a na každém z nich bylo naroubováno okolo 50 druhů z roubů, dovezených návštěvami. I přítel Urban tam má jmenovku se svým roubem. Tím, že je na jednom stromě spolu tolik druhů, dochází cirkulací mízy stromem k míchání genů a občas tak  z pupenů vyroste něco nového. 

U citrusů mohou vznikat mutace plodů, listů i dřeva. O novou, mutantní odrůdu ale jde jen tehdy, když změny jsou trvalé, na celé rostlině z takového výhonu, a přenosné na jinou podnož a to opakovaně.

Př. Urban radí: Na plantážích kolem Černého moře, kde byly mandariny unshiu pěstovány na trifoliátách, každoročně přisypávali ke každému stromu tolik kg rašeliny, kolik let byl strom starý.  Přes rašelinový mulč pak zavlažovali. Zajišťovali tím příznivou půdní reakci i mulčování půdy.

Nejlepší či pro naše citrusy svým složením nejvhodnější je dle př. Urbana rašelina ze Soběslavi. Rašelinu lze případně nahradit jehličnatou hrabankou. Může být borová nebo modřínová i z jiných jehličnanů, pouze s výjimkou smrkové. Ta se př. Urbanovi neosvědčila. Pokud chceme přisypat ke stromům (zejména ve volné půdě) na povrch zeminy hnojivo, (např. sušený kravěnec, Býčkovo hnojivo apod.),  př. Urban radí je rozprostřít  na upravený povrch zeminy a překrýt čerstvou vrstvou rašeliny.

Přítel Urban, kromě získávání vlastních zkušeností s pěstováním citrusů,  vždy věnoval a ještě i dnes věnuje mnoho času studiu odborné literatury.  Nyní svůj zájem zaměřuje na chorvatskou literaturu a zkušenosti prof. Bakariče s pěstováním citrusů (především mandarín unshiu) v Chorvatsku a Dalmácii.  Do tamních školek byly ve 2. polovině minulého století přiváženy citrusy z Gruzie, Korsiky a Itálie a dovoz stále nových odrůd neskončil ani do dnešních dnů.  Z Chorvatska pak byly mnohé z těchto odrůd opakovaně dovezeny k nám a u nás dále úspěšně pěstovány.

Mandariny unshiu jsou zatříděny do skupin dle doby dozrávání (tj. od květu ke zralému  plodu) :

GOKU WASE    =  superranné        120 až 140 dnů

WASE                 = ranné       140 až 160 dnů

FUTSU                         = polorané   170 dnů

OWARI               = pozdní     190 dnů

V Chorvatsku se pěstované odrůdy zařazují do výše uvedených skupin následovně:

Superranné……Kitaguti goku wase, Gashimoto goku wase,  Miyamoto goku wase, Wakayama goku wase, Chahara goku wase …..

Ranné………….Iguči wase, Ichimaru wase, Iekan wase, Okitsu wase,  Kawano wase,  Iseki wase,                                                                                           Miyagawa wase, Okitsu wase, Aoe wase, Miho wase, Tiahara wase ….

Poloranné……      Matsuyama wase, Tanikawa wase, Nagahashi wase, Zorana wase, Wase SRA 9,

Oiwa No 5, Wase SRA 109, Iomikan wase (tangor), Ueno wase,  Hassaku wase (tangor), Nankan No20  …

Pozdní………Yonezawa, Mukoyama, Sigeta, Sugiyama, Tomono, Hayashi, Ishikawa,  Aoshima,                         Saigon 12, Saigon 29, Owari SRA 9, Owari SRA 14, Owari SRA 145, Owari SRA 253 …….

Kromě těchto odrůd existují po celé Dalmacii staré druhy citrusů (většinou bez názvů), které si dovezli námořníci ze svých cest  z jiných zemí.  Podle prof. Bakariče  je nejvhodnější odrůdou pro oblast  Dalmacie  Unshiu Kawano wase  a proto se nejvíce  vyskytuje v nových výsadbách. Nejvíce používanou podnoží je Poncirus trifoliata. Mandariny Unshiu na ní rostou spíše zakrsle, hodně kvetou  a udrží i více plodů. Na jiných podnožích rostou bujněji, ale méně kvetou a mají nižší výnosy.

Pro cestovatelsky založené citrusáře nám přítel Urban předal pro návštěvníky  jihu Chorvatska  adresy pěstitelských stanic :

Brzojavi „Neretva“ Opuzen export, import, který nabízí :

Goku wase : Wakayama a Chamara (Chahara)

Wase : 0kitsu, Miho, Kawano, Wase SRA 100 a 9, Sentjabrskij, Sočinskij, Suchumskij, Iveria

Futsu : Kuno, Seto, Aoshima, Silverhil, Tamikawa

Ze skupin Clementin : Clementine SRA 63  a 64, Fairchild SRA 30, Carvalhais  SRA 3, 23, 30 .

Podnože : Poncirus trifoliata,  Poncirus Rubidoux, Poncirus trifoliata Boufarik

                 Citranže Troyer a Carrizo,  C. volkameriana a C. junos

Dále nabízejí  pomerančovníky,  grapefruity, citroníky a jiné, které jsou již v našem  sortimentu.

Dalším centrem je Stanice jižních kultur v Dubrovníku na ulici Marca Majoriče č.4 s pobočkami v Čibači, Brasečine a Lapadu.

Petr Broža ještě upřesnil další školky: fy Bjeliš d.o.o Opuzen, Mandarinska24, d-PP Opuzen International d.o.o., A. Stareviča 46, e-MBM d.o.o. Metkovic a e-MBM d.o.o.Lučko,Dolenica bb.

Přiteli Urbanovi nyní na počátku listopadu 2009 uzrály plody na mandarinách Sláva Vavilova, Kodorskij,  Ueno, Clauselina, Aurelia, Ichimaru, Skorospelyj č. 14, Červená turecká, Mičurinec, Iveria, Kolchidskij a další.  Přesto konstatuje, že letošní rok je z hlediska pěstování podivný a mimořádně špatný a i když se to nezdá, očekává moc ošklivou zimu.  Skleník již si na ni pečlivě zazimoval.

Spojení na přítele Urbana je v současnosti pouze písemně, výjimečně pomocí internetu přes jeho synovce p. ing. Vlastimila Červenky s adresou VI.C.secret@seznam.cz

Závěrem chceme poděkovat příteli Karlu Urbanovi za laskavé přijetí i za rady, které jsou podloženy více jak padesátiletou praxí a experimenty.

Hnědá hniloba – gumóza

Sojka Jaroslav

Tuto houbovou chorobu způsobuje Phytophtora citrophtora (Smith et Smith), Leonian nebo jiné druhy  Phytophora sp., např. P. citricola. Z citrusů jsou nejvíce napadány citroníky, pomerančovníky, cedráty a citranže.  Mezi tolerantní  druhy patří bigarádie, kumkvat a Severinia buxifolia.

Příznaky: Houba napadá kmen blízko nad zemí a kořeny. Prvním příznakem je tvorba gumovitých kapiček na kůře kmínku. Po seříznutí kůry lze pozorovat ostré ohraničení zdravé a nemocné tkáně. Na listech je patrné žluté zbarvení pletiv. Později listy opadávají a větve usychají. Nové výhonky jsou krátké a plody drobné.  Při  silné infekci kořenů a kmene většinou  dochází k odumření celé rostliny.

Phytophora  citrophora  napadá stromy na jaře a na podzim,  zatím co P. parasitica během léta.

Ochrana : Silně napadené a odumřelé stromy je nutno zničit a půdu desinfikovat 2% formalinem nebo jinými přípravky vhodnými pro desinfekci půdy. U slabě napadených rostlin lze použít k zálivce systémové fungicidy ( Ridomil plus, Previcur-N  a Aliete v koncentraci 2,5 g na litr zálivky).

Nejúčinnější metodou ochrany je použít rezistentní podnož, kterou roubujeme 50 cm nad zemí.

Významná výročí členů klubu v roce  2010

1.                       Josef               Konupčík             05. 01. 1925              85 let

2.                       Ludmila           Kalousková         30. 01. 1955              55 let

3.                       Miroslava       Fidrmucová         21. 02. 1940              70 let

4.                       Josef               Rotter                  25. 02. 1950              60 let

5.                       Miloslava        Faltýsová             14. 03. 1935              75 let

6.                       Miroslav         Říha                     24. 03. 1960              50 let

7.                       Bohumil          Bartoň                 27. 04. 1935              75 let

8.                       Helena             Zámišová             04. 05. 1930              80 let

9.                       Jan                  Urbánek               16. 05. 1940              70 let

10.                  Jaroslava        Dobrovolná          24. 05. 1940              70 let

11.                  Jaroslav          Mildner                02. 06. 1940              70 let

12.                  František        Brázda                 29. 06. 1935              75 let

13.                  Stanislav         Piller                    26. 07. 1945              65 let

14.                  Dana               Šmerdová            04. 08. 1945              65 let

15.                  Josef               Kolda                   05. 08. 1930              80 let

16.                  Zdenka            Kolegarová          13. 11. 1945              65 let

17.                  František        Schaumann          06. 12. 1930              80 let

18.                  Josef               Weinzettel            26. 12. 1920              90 let

PROGRAM NA ROK 2010

Diskuzní klub: 11.1. , 1.2. , 1.3. , 12.4. , 3.5. , 7.6. , 6.9. , 4.10. , 1.11. , 6.12. 

vždy v 17 – 18 hod. (vždy ve Středisku volného času-Lužánky)

Členská schůze  : 6.2. , 17.4. , 12.6. , 9.10. , 11.12.  v 9,00 hod v klauzuře u Sv. Anny

Roubování:  25.03.2010 (čtvrtek) v SVČ Lužánky , skleník č. 2 v 15-17 hodin.

Redakce Zpravodaje: Býček Milan Chaloupkova 15, 61200 Brno, mobil 723624511

V Brně prosinec 2009