Fyziologické poruchy citrusových rostlin z nedostatku či nadbytku živin
22. 7. 2010
Fyziologické poruchy citrusových rostlin z nedostatku či nadbytku živin
Autor: Milan Býček
Rostliny potřebují ke svému růstu zajištěnou rovnováhu základních činitelů – světla, tepla, vody a živin. Pokud jsou v optimálních parametrech, nebývají problémy. Při vybočení z optimálních mezí do minima či maxima již problémy jsou!
I zde platí zákon minima, který říká, že ten činitel, který je v minimu, nejvíce omezuje růst, i když ostatní činitelé jsou k dispozici ve větší míře. V tomto článku se hodláme zabývat přísunem živin, poruchami z nedostatku i nadbytku jednotlivých prvků a charakteristickými změnami barvy listů, změnami v růstu při tvorbě květů, násady a vyzrávání plodů.
Dá se tedy konstatovat, že ta živina, která je v minimu, ta nám determinuje a určuje růst. Víme, že v závislosti na době růstu mají rostliny své specifické požadavky a že tedy nelze hnojit jen jedním druhem hnojiva, jak někteří pěstitelé dělají.
Přísun živin rostlině je zprostředkováván vodou, ve které bývají rozpuštěny, a rostliny je přijímají jak kořeny, tak i listy. I když voda není živinou, je nejdůležitější součástí hmoty rostlin. Kromě toho, že tvoří asi 70% objemu hmoty rostlin, zajišťuje rozpouštění živin, které v tomto stavu mohou být rostlinami přijímány a dále transportovány do tkání. Při snížení přísunu vody dochází k prvotním fyziologickým poruchám – popálení listů, uvadání. Pokud rostliny mají trvalejší nedostatek vody, pak se již musí počítat s minimálními přírůstky, špatnou násadou květů s minimálními výnosy a nekvalitními plody. Jakékoliv přihnojování v tomto stadiu při silnějších koncentracích situaci jen zhoršuje a působí negativně. Nyní popíšeme vliv jednotlivých prvků.
Vodík
Rostliny jej přijímají z půdy nasáváním koloidních vodních roztoků.
Kyslík
Rostliny jej přijímají kořenovým systémem a navíc jej přijímají listy při fotosyntéze.
Dusík
Rostliny jej přijímají kořeny i nadzemní částí. Je významnou součástí bílkovin, aminokyselin, enzymů, plazmy a rozmnožovacích orgánů rostlin. Má značný vliv na životní funkce rostlin. Při jeho dostatku rostliny dobře rostou, mají na první pohled pěkný vzhled s tmavými a sytě zeleným listy.
Nedostatek dusíku: list bývá žlutozelený, růst pomalý se slabými a vytáhlými výhonky, plodnost bývá snížena. Listy ztrácejí svoji sytě zelenou barvu, vybarvují se dožluta, později zasychají a barví se žlutohnědě. Listy mají vystouplou nervaturu, nakvétání je neuspokojivé a jednotlivé květy jsou malé. Na první pohled jsou rostliny slabé a nízké. Nedostatek dusíku se projevuje u vylehčených písčitých zemin, při suchém počasí a vždy tehdy, když jsou dusíkaté živiny spláchnuty do hlubších, neaktivních vrstev půdy.
Nadbytek dusíku: při nadbytku dusíku dochází k nadměrné tvorbě listů a letorostů. Listy mají zbarvení tmavozelené se zbytnělým měkkým vzrůstem. Listy jsou velké, jakoby nadmuté a bývají nejčastěji pro svou křehkost napadány hmyzem. Kvetení se opožďuje a kvalita plodů je nižší v důsledku měkké stopky. Typické je i špatné vybarvení plodů a po jejich utržení velice krátká trvanlivost. Květenství bývá zakrnělé a s malými květy a s prodlouženou dobou dozrávání.
Fosfor
Je součástí bílkovin, enzymů a nukleových kyselin. Je to velice důležitý prvek pro tvorbu květní násady a plodů. Podporuje růst kořenů a pomáhá při stavbě hmoty rostlin.
Nedostatek fosforu: se projevuje tmavozeleným až modrozeleným zbarvením listů, které jsou matné, bez lesku, na okrajích bývají často zbarveny do červena až fialova. Listy později od špičky zasychají a opadávají. Celkový růst je slabý, výhony jsou tenké. Květy jsou malé a špatně vybarvené. Nasazování poupat a nakvétání je silně omezené. Silná náchylnost k infekčním nemocem. Plody při nedostatku fosforu bývají kyselé.
Nadbytek fosforu: při nadbytku fosforu dochází jen velice zřídka ke škodlivému přehnojení. Může však vzniknout v substrátech s vysokým obsahem s vysokým obsahem organické hmoty a malou poutací schopností (jako je např. rašelina, jehličnatka). Rostliny dostávají chlorotické zbarvení a na žlutých okrajích se později vytvářejí hnědočervené skvrny. Přebytek fosforu se může projevit v důsledku sníženého přijímání stopových prvků – zejména železa, manganu a zinku. Většinou se objeví abnormální vybarvení listů do červenofialové barvy. Nadbytek fosforu zkracuje vegetační dobu a naopak jeho nedostatek ji prodlužuje.
Draslík
Ovlivňuje vodní režim rostlin, bobtnání glycidů, syntézu bílkovin a enzymů, zvyšuje odolnost rostlin proti chorobám, škůdcům a mrazům. Zpevňuje list i letorosty a zajišťuje pevné vyzrávání dřeva.
Nedostatek draslíku: okraje listů se stáčejí dolů, někdy kadeřavějí a vypadají jako pomačkané. Mezi listovými nervy jsou často vyklenuté plošky. Špičky a okraje starších listů se barví hnědavě, odumírají a opadávají. Nedostatek draslíku se nejvíce projevuje v době nasazování květů, kdy je jeho zvýšená potřeba, květy jsou menší a bledě vybarvené. Rostliny jsou náchylné k plísňovým chorobám. Výhonky od konců zasychají, plody bývají menší s horší chutí a zkrácenou trvanlivostí. Někdy se nápadně zvyšuje velikost listu (až na trojnásobek normální velikosti), okraje listu nejsou symetrické, objevují se nepravidelné tvary listů. Ovšem nápadně velké listy mohou narůst také při nedostatku světla.
Nadbytek draslíku: způsobuje zhoršené využívání dusíku a hořčíku a způsobuje jejich relativní nedostatek a růstové poruchy.
Vápník
Je to prvek, který je potřebný pro životní pochody, neutralizaci tekutin a pro stavbu těla rostlin. Zpevňuje rostliny, zvyšuje jejich odolnost proti chorobám, škůdcům a mrazům. Příznivě působí na enzymatické pochody, meristémy i růst kořenů. Zlepšuje fyzikální vlastnosti půdy.
Nedostatek vápníku: v praxi k nedostatku prakticky nedochází
Nadbytek vápníku: vždy a spolehlivě vyvolá chlorózu. Při dostatku vápníku v přijatelné formě a koncentraci má půda dobré fyzikální vlastnosti a rostliny mají své funkce blízké optimu. Vyšší zásoba vápníku poutá některé stopové prvky (železo, mangan, bór, zinek, měď) a rostliny pak trpí jejich nedostatkem.
Hořčík
Napomáhá rostlinám zvýšit účinnost fotosyntézy, účastní se při přeměně světelné energie a za pomoci chlorofylu tvorby rostlinných bílkovin.
Nedostatek hořčíku: na listech se začínají objevovat žlutá místa, někdy dochází ke svinování listů, žlutá místa se později přebarvují oranžově až červeně a poté hnědnou a opadávají. Listy opadávají u mladých výhonů odspodu. Tam, kde jsou kyselejší půdy, tam bývá častější nedostatek tohoto prvku. Listy jsou nejprve bledě zelené, listová nervatura a pruhy tkání podél hlavních nervů zůstávají zelené. Listy mají na čepeli mozaikově mramorované chlorotické skvrny. U starších listů se objevují našedlé odumírající plošky. Špičky a okraje listů se někdy svinují. Na čepeli se také objevuje typicky hnědé až červené zbarvení. Listy začínají opadávat odspodu, postupně vzhůru. Podobné příznaky jako nedostatek hořčíku může také vyvolat přebytek draslíku nebo vápníku.
Síra
Pomáhá vytvářet protoplazmu a je součástí bílkovin a silic, kde je aktivní složkou vlastní vůně květů. Rostliny přijímají síru z půdy ve formě komplexu SO4. Při optimálním množství síry, tj. pokud je síra v dostatku, pak jsou vždy zajištěny dobré funkce rostliny.
Nedostatek síry: pokud dojde k nedostatku síry, pak u mladého pletiva dojde k jeho zesvětlení a zčervenání.
Nadbytek síry: nervatura je světlejší než tkáň, mladé listy jsou světle zelené. Na listech se objevují jednotlivé nekrotické skvrny, rostliny slabě rostou a jsou zakrnělého vzrůstu.
Železo
Bývá rozptýleno v rostlině a patří mezi 10 základních biogenních prvků.
Nedostatek železa: projevuje se převážně na mladých letorostech a listech. I když vrcholové pupeny zůstávají zdravé, listy dostávají světle zelenou až žlutou barvu, ale bez odumírajících nekrotických skvrn. Nervatura zůstává zelená a až později také žloutne. Pokud dojde k nedostatku železa v době kvetení, pak květy jsou zřetelně menší a bledší proti normálu.
Nadbytek železa: vyvolává poruchy nakvétání a růstové deprese. V pokročilém stavu se objevují příznaky jako při nedostatku fosforu, tj. na listech se začnou objevovat hnědočerné skvrny. Přebytkem železa může být vytěsněn mangan a může dojít k jeho nedostatku.
Bór
Je prvek, který zvyšuje odolnost proti chorobám a podporuje transport živin v rostlinách.
Nedostatek bóru: se projevuje tím, že začnou odumírat vrcholky mladých výhonů. Rostliny celkově viditelně živoří. Nejmladší listy se stávají světlejší od stopky, mají strnulý vzhled, ztlušťují se a později se barví hnědě až černě. Listy se kroutí a zakrňují, jsou drobivé. Rostliny zůstávají krátké a od špičky začínají odumírat. Jako pomoc používáme Mikrolu nebo borax ve vodním roztoku 0,1%.
Nadbytek bóru: rostliny celkově živoří, okraje listů se svinují a odumírají a to hlavně na bázi výhonku. Nejstarší listy opadávají a nově narostlé listy zůstávají zakrnělé a chlorotické. Příznaky jsou podobné jako při nedostatku draslíku.
Zinek
Svojí přítomností usnadňuje rostlinám dýchání.
Nedostatek zinku: listy ztrácejí chlorofyl až do úplného vybělení. Velmi často na listech zůstávají zelené, ostře ohraničené pruhy podél žilek a mezi nimi se objevují skvrny odumírající tkáně. Nápadně malé listy se často svinují a výhony zůstávají zakrslé. Nedostatek zinku se projevuje keříčkovitým růstem a zakrňováním s mezižilnou chlorózou malých a zkrouceným listů, s omezenou až nulovou plodností. Zde zase pomáhá Mikroba a značně zředěný roztok síranu zinečnatého.
Nadbytek zinku: v běžné praxi k nadbytku nedochází.
Mangan
Umožňuje vytváření a transport cukru včetně zvýšení intenzity dýchání rostlin.
Nedostatek manganu: způsobuje mezižilnou chlorózu. Mladší a někdy i starší listy mají chlorotické skvrny po celé ploše – listy vypadají jako kropenaté. Nejjemnější žilky (nervy) bývají olemovány úzkou zelenou obrubou. Zelená nervatura tvoří na žlutavém listu tmavou stromečkovou kresbu. Někdy bývají okraje listu roztřepeny. Listy vrcholových výhonů bývají nejdéle zelené.
Nadbytek manganu: vždy vyvolá nedostatek železa, neboť mangan a železo jako prvky působí na sebe antagonisticky. Nadbytek vždy vyvolá chorobné vybarvení listů.
Měď
Ovlivňuje průběh životních funkcí.
Nedostatek mědi: způsobuje žlutavé zesvětlení mladých listů, jejichž okraje se někdy částečně svinují, později listy od špičky zasychají. Na bázi odumírajících výhonu se tvoří četné slabé postranní výhony s malými lístečky, které zasychají zvláště při horkém, slunném počasí, které následuje po chladném období.
Nadbytek mědi: při běžném pěstování k nadbytku mědi nedochází.
Molybden
Spolupůsobí na životní funkce.
Nedostatek molybdenu: na starších listech vznikají žluté skvrny a žluté okraje. Nervy zůstávají zelené. Listy mívají často lžičkovitý tvar a deformují se. Žluté partie listové tkáně se vyvyšují, jakoby se nadýmaly. Nedostatek lze odstranit zředěným roztokem molybdenanu amonného.
Nadbytek molybdenu: k nadbytku molybdenu při běžném pěstování nedochází.
Všeobecný závěr
Jakmile některé prvky překročí určitou optimální hodnotu v půdním roztoku nebo v rostlinné tkáni, začínají působit toxicky. Další prvky nemívají zpravidla v počátku toxické následky, ale jejich nadbytek vyvolává relativní nedostatek jiných, neméně důležitých živin. Tím, že snižují jejich rozpustnost a tím i příjem z půdy nebo je blokují v rostlinné tkáni a brzdí jejich zapojení do fyziologických pochodů.
Příznaky z přebytku některého z prvků jsou pak shodné s příznaky nedostatku jiných prvků. Uvedené popisy jsou jen hrubým vodítkem při hledání příčiny závady. Přesnější odpověď může dát jen chemický rozbor.
Při nadměrném hnojení anorganickými hnojivy se zvyšuje koncentrace solí (chloridy z hnojiv a zálivkové vody a z balastních látek z hnojiv) a dochází k brždění příjmu vody v důsledku zvýšeného osmotického tlaku půdního roztoku. Pak mohou nastat fyziologické poruchy od hnědnutí a zasychání okrajů listů, hnědnutí a vadnutí rostlin, chlorotické listy, zhnědlé a odumírající kořeny. Indikační rostliny na zasolení jsou salát a ředkvička, které po výsevu a vzklíčení již při 0,5% zasolení padají a hynou. Obdobné potíže mohou nastat u špatně drenážovaných a těžších půd při přelití kořenového systému a špatném odtoku vody (zbahnělá jílová spodní vrstva nebo i exkrementy žížal ve spodní vrstvě mohou někdy ucpat odtok květináče). Další problémy mohou nastat při náhlých teplotních, světelných změnách a při poškození nevhodně aplikovanými chemickými prostředky.
S většinou fyziologických poruch se nemusíte setkat, jestliže budete znát potřeby rostlin a budete jim v závislosti na ročním období, světelně-technických podmínkách a růstové fázi dávat jen to, co potřebují, a to v optimálních dávkách.
Původní článek z konce 80. let napsal Milan Býček a Alois Dobeš, lektoroval Ing.Dr.V. Zacha