Mrazuvzdornost subtropických rostlin v Čechách
22. 7. 2010
Mrazuvzdornost subtropických rostlin v Čechách
Autor: Roman Tolde (k dispozici od Petra Brože)
V následujících řádcích bych chtěl shrnout asi dvacetileté zkušenosti s pěstováním několika teplomilných dřevin ve volné půdě. Musím zdůraznit, že poznatky nelze zevšeobecňovat, protože se nejednalo ani o statisticky významný počet sledovaných exemplářů ani o přesná měření vlhkosti, teploty apod. Jde tedy spíš o amatérské pozorování, než o co jiného. Mrazuvzdornost je navíc podmíněna souhrou několika faktorů, zejména odrůdovými vlastnostmi, mikroklimatickou charakteristikou stanoviště, aktuální vlhkostí půdy, zdravotním a výživovým stavem rostlin atd.
Nevelká zahrada mých rodičů leží pod městskými hradbami v Litoměřicích v nadmořské výšce kolem 150 m. K vysoké hradební zdi přiléhá z jihozápadní strany a je tak chráněna před studenými severními a severovýchodními větry. Opuková zeď se chová jako výborný akumulátor tepla. Po horkém letním dni dlouho do noci sálá, jarní a podzimní mrazíky se do vzdálenosti ±0,5 m od ní prakticky neprojeví. Teploty v zimě zpravidla neklesají pod -16°C, jedná se tedy zřejmě o klimatickou zónu USDA 7. Pravdou je, že za posledních 20 let teplota pod tuto hranici poklesla 4×, třikrát na -18°C, jednou dokonce nakrátko až k -20°C. Ale i tak, co víc než takovéto mikroklima si nadšený pokusník v české kotlině může přát.
Roste tu volně několik křovitých fíkovníků (3 bezejmenné odrůdy), nejstarší z nich ('Brown Turkey'?) má 17 let a téměř 3 m do výšky i do šířky. Dva dvouleté zelenoplodé fíkovníky přivezené z chorvatského Pagu namrzly a teprve letos snad dají první plody. V Chorvatsku byl strom této odrůdy již začátkem července úplně obsypán zralými plody, když široko daleko nebyl vidět jediný zralý fík. Druhá, podzimní úroda fíků u nás vyzrává jen v horkých letech (a nikdy ne do posledního plodu), proto do této odrůdy vkládám velikou naději. Ale nepředbíhat, teprve se uvidí. Vzrostlé keře fíkovníků pravidelně omrzají, zejména nevyzrálé větvičky. Vzhledem k potřebě pravidelného řezu to až tak nevadí, jen se tím poněkud sníží první úroda. Jednou za několik let zimní mrazy nedosáhnou ani -14°C a pak keře nejeví nejmenší poškození. Nikdy zimu nepřežil žádný fík větší než malý hrášek. Z několika vyzkoušených (bohužel neurčených) odrůd se zatím jako perspektivní jeví dvě. Jednak hnědoplodá, která dává ranou úrodu kvalitních, středně velkých fíků letní sklizně, ale její podzimní úroda, ač bohatá, vyzrává málokdy, a jednak zelenoplodá odrůda, jejíž letní úroda nebývá tak velká a zraje později (nejméně o 14 dnů), ale podzimní naopak dříve a celková sklizeň je tak o něco větší. V jedné z arktických zim vymrzl úplně mimo jiných odrůd jeden zelenoplodý exemplář. Jaké však bylo překvapení, když jsem suchý keř vykopal a po 2 letech (!) vyrašily ze země nedaleko od bývalého kmínku zelené výhony.
Diospyros kaki byl zasazen v roce 1991, a to ve třech odrůdách ('Zengi-Maru', 'Hachiya', jedna neurčená – 'Costata'?), všechny naštěpované na Diospyros lotus. První zimu přečkaly všechny, tu další pak jen neurčená odrůda. Teplé počasí způsobilo předčasný nástup do mízy, přišly mrazy, kůra při bázi kmenů rozpukala a odchlípla se. U neurčené odrůdy bylo místo štěpování přihrnuté zemí a obrazilo ušlechtilé očko. Přírůstek činil víc než 2 m. V dalších letech byl růst nesmírně bujný, ale délka přírůstků se pozvolna snižovala. Silné zmlazení a nutnost řezu oddálily plodnost, takže tento strom dá svou první úrodu až letos. Mezitím jsem očkem této odrůdy v roce 2000 naštěpoval Diospyros virginiana, a již roku 2002 stromek dal 15 krásných plodů. Musely se sklidit v říjnu ještě nevybarvené, ale dozrály a vzhledem i chutí se vyrovnaly kupovaným plodům. Oba stromy mají nádherný habitus, upoutají především jejich v mládí lesklé, sytě zelené listy. Vůbec neomrzají, jen jejich růst je snad až příliš silný.
Granátovníky jsou semenáče, jeden 15-letý z Chorvatska, jeden 14-letý ze Španělska. Zbyly z původních 5 vysazených rostlin. Oba zakvetly ve stáří 12 let, nejprve jen samčími květy. Starší keř následující léto vytvořil i jeden malý plod, který později upadl. Naše léta jsou evidentně příliš chladná. Oba dosáhly pravidelného tvaru zhruba 1,50 m ve všech směrech a působily neobyčejně dekorativně. V poslední zimě oběma bohužel namrzla báze kmínku a keře značně utrpěly. Nezaházel jsem totiž bázi kmene zeminou jako obvykle.
Kiwi, rostoucí u jihozápadní zdi, jsou většinou semenáče odrůdy 'Hayward'. První rozkvetl loni ve stáří 14 let třemi samičími květy a uzrál jeden velký plod, k nerozeznání od kupovaných plodů mateřské odrůdy. Ostatní semenáče si zatím dávají načas. Mimo nich zde léta pravidelně plodí holandská odrůda 'Ashoka'. Její plody jsou menší, často bočně zploštělé a mají zvláštní chuť, nasládlou s jakýmsi náznakem slanosti. Rostou zde i dva neurčení řízkovanci z Průhonic. Samičí exemplář dává kvalitní, velké plody, bohužel však nikdy ve větším množství. Ve zdejší vápenité půdě všechny rostliny silně trpí chlorózou. Neomrzají.
Actinidia arguta roste v polostínu u plotu bez jakýchkoliv problémů, neomrzá, chlorózu nemá a přebohatě plodí (i když do plodnosti nastoupila pozdě, asi po 10 letech, což je u řízkovance s podivem).
Z citrusových rostlin jsem zkoušel vysadit jednoletou řízkovanou citranž 'Morton' a na trifoliátě naroubovanou jednoletou mandarinu 'Wakayama'. První zimu přečkaly obě rostliny pod přikrývkou bez patrné úhony. Následně ovšem vykázaly minimální přírůstky (poškození kořenů mrazem?) a další zimu již nepřežily.
Pod přikrývkou tu jsou schopny přežít zimu i jiné rostliny jako otužilejší palmy (Chamaerops humilis, Trachycarpus fortunei), oleandry, fuchsie aj. Právě však za cenu malých přírůstků v dalším vegetačním období, oleandry dokonce ani nestihnou rozkvést. Takovéto „pěstování“ samozřejmě postrádá smysl.
Společným jmenovatelem mrazových škod u všech dřevin bez výjimky je poškození kůry v oblasti kořenového krčku a do výšky zhruba 30 cm nad zemí, popřípadě i namrznutí kořenů. Často zůstanou ušetřené omrzlin i slabé letorosty, ale kvůli poškozené bázi pak stejně celá nadzemní část uvadá a nakonec uschne (může přežívat v extrémních případech až do půli léta).
Osvědčilo se mi proto před zimou naházet dovnitř keře nebo kolem kmene zeminu, aspoň 30 cm vysoko. Jedná-li se o mladé rostliny nebo velmi choulostivé druhy, vyplatí se opatrně ohnout větve k zemi a zaházet je také, popř. udělat nad nimi přikrývku.
Paradoxně může vypadat, že pro zdárné přežití teplomilných dřevin je zimní mokro často horší než jasná noční obloha uprostřed ledna. Pro kořeny je příval vody, mrazem následně proměněné v led, pravou pohromou, nadzemní části jsou pak někdy napadány parazitickými houbami.
Co závěrem? Z dosavadních zkušeností bych doporučoval následující:
1. Nebát se experimentovat i s druhy, jejichž přežívání v ČR je podle literatury naprosto vyloučené. Zdá se, že vinorodých oblastech mohou bez ochrany přežívat druhy z klimatické zóny USDA 7, s omrzáním slabších větví a s ochranou v mládí pak druhy zóny USDA 8 a s celoživotní protimrazovou ochranou přinejmenším báze kmene dokonce i některé druhy ze zóny USDA 9 (bez nároku na plody, často i na květy). Nutno samozřejmě počítat i s nezdarem a u vzácnějších druhů ponechat nějaký exemplář třeba ve sklepě jako rezervu. Nečekejme zázraky a případný úspěch o to víc potěší.
2. Nevysazovat rostliny mladší 3 let. Kořeny, které jsou na mráz mnohem citlivější než větve, u mladších rostlin neproniknou před zimou dostatečně hluboko. Navíc, jak je všeobecně známo, mrazuvzdornost s věkem vzrůstá.
3. Chránit před mrazem kořeny a bazální část kmene jako nejzranitelnější část rostliny. Nejjednodušší (bohužel nikoliv estetické) je zaházení okolí rostliny a její báze zeminou. Na jaře to dá trochu práce s vyhrabováním země z keře, ale ta trocha námahy se rozhodně vyplatí. Jsou samozřejmě i jiné způsoby jako zakrytí půdy polystyrénem, ovázání kmene filcovou páskou, jaká se používá i v mladých jabloňových sadech, apod.
4. Chránit před zimním mokrem. Už při výsadbě je třeba rozmyslet, zda sem nebude stékat voda z tajícího sněhu, popř. se půda v okolí rostliny musí před nadměrným vsakem ochránit např. PE-fólií. Nesmíme dopustit, aby půda kolem rostlin byla zcela rozmáčená v momentě, kdy udeří první vlna silnějších mrazů. Pěstitel rododendronů by se teď chytal za hlavu, ale já tvrdím, že opadavé druhy musejí zimu přestát zcela „nasucho“. Svou službu udělají i různé přístřešky (sám je ale nepoužívám).
5. Mladé a choulostivé exempláře na zimu přikrýt. Přikrývám, jak nejpozději to jen jde. Něco mrazu každá rostlina, která chce přežít, přece jen musí vydržet. Bývá to nejdříve koncem října, většinou koncem listopadu až začátkem prosince; záleží na počasí. Důležité je, aby se nepřikrývalo za mokra nebo za mrazu. Na půdu kolem rostliny položím PE-fólii, aby se z půdy nedostávala vlhkost k nadzemním částem. Jedná-li se o stálezelenou rostlinu, půdu v případě nutnosti předtím skrovně zaliji. Velmi zvolna ohnu větve k zemi a přikolíkuji k zemi. Na fólii navrstvím slámu nebo suché listí (ne seno, to má tendenci natáhnout do sebe vlhkost a podporovat šíření plísní). Lze použít i drcený polystyren. Přetáhnu druhou fólií tak, aby dovnitř nemohla vnikat srážková voda, ale aby měl k izolačnímu materiálu omezený přístup okolní vzduch. Nakonec zaházím zčásti zeminou nebo zatěžkám např. velkými kameny proti větru. Ideální je, pokud se podaří sehnat nebo vyrobit polystyrénový „poklop“ z odpadu některé prodejny elektro a použít ho pod vrchní fólii. Takto přikryté rostliny žádnou okrasu v zimě nedělají, spíš naopak. Na druhou stranu, kdo vysedává na zahradě v době od prosince do února?
6. Nedát se oklamat předjarním sluníčkem!
Nejhorší škody nastanou, jestliže se rostliny předčasně probudí a mráz jim následně roztrhá kůru nad kořenovým krčkem. Protimrazová ochrana by se neměla odstraňovat dřív než v půli března. POZOR! Stálezelené druhy je nutno alespoň týden po odkrytí stínit např. chvojím, jinak jim slunce zcela spálí listy nebo i kůru letorostů.
7. Neunáhlovat se s odstraňováním omrzlých částí. Zvláště fíkovníky a granátovníky se někdy tváří beznadějně zmrzle, pak ale často obrazí i větve, které jsme měli za uschlé. Takže provést běžný udržovací či výchovný řez a mrtvé větve odstranit dodatečně až v období rašení.
8. Očekáváme-li od rostlin úrodu, a ne jen okrasnou funkci, je třeba uspíšit tvorbu a vyzrávání plodů. Znamená to zvýšit množství tepla ve vegetačním období např. výsadbou do závětří ke zdi, ke skleníku, k hustému plotu nebo zkusit mulčování půdy tmavou fólií. K zalévání pak nepoužívat studenou vodu z kohoutku, ale vodu prohřátou např. v zahradních sudech. Teplotu půdy i výživový stav zlepší i nastlání rozleželého hnoje kolem kmene před rašením (pozor na přehnojení). Fíkovníky se sklonem nasazovat malé plůdky průběžně až do zimy je nutno koncem srpna/začátkem září zaštípnout, aby přednostně dozrály plody doposud vytvořené. Další už by neměly šanci dozrát a ubraly by sílu těm, co jsme ponechali. U granátovníků ve volné půdě sice nelze očekávat plody ani při nejlepší péči, ovšem krása květů, které se objevují po celé léto, za to stojí.
9. Hnojit dusíkatými hnojivy jen ze začátku vegetace. Pro lepší vyzrání dřeva se doporučuje koncem léta hnojit spíše draselnými a fosforečnými hnojivy. Existují i studie o zvýšení mrazuvzdornosti hnojením jistými mikroprvky (tuším bórem), ale to nemám vyzkoušené.
10. Umět se radovat i z každého malého úspěchu.